Nejstarší historie našich obcí

Hošťalovice

Osada Hošťalovice se poprvé připomíná v roce 1349 v historických análech Litomyšlského biskupství, tedy za vlády Karla IV., Otce vlasti (1316 - 1378). Tehdy ve čtyřicátých letech 14. století první český arcibiskup Arnošt z Pardubic zřizoval novou církevní organizaci. Farnost hošťalovická, tak jako všechny v okolí, patřila k nově zřízenému biskupství Litomyšlskému (pozn. biskupství Královehradecké bylo zřízeno až v roce 1664) a do děkanátu chrudimského.
Jméno Hošťalovice mělo nejspíše prvotní tvar Hoščálkovice, to je ves lidí Hoščálkových, které se velmi rychle změnilo v Hoščalovice a pak teprve v Hošťalovice. Kniha „Hrady, zámky a tvrze Království českého" uvádí různé názvy naší obce během staletí: r. l349 Hostyalowicz, r. 1350 Hostalowicz, r. 1384 Hossczalowicz. Roku 1386 se v listinách píše o plebátu, faráři venkovském in Hostalowicz patřícím k diecézi Luthomysl (Litomyšl). Dále výše uvedená kniha uvádí názvy: r. 1390 Hosccza1owicz, r. 1400 Hosscza1owycze, r. 1419 Hosstialowicze, r. 1654 Hosstialowitze a r. 1843 Hoschtialowitz. Na mapě Ignáce Christiana Müllera z roku 1722 je obec uvedena jako Hoschtialowitz.

Lze tedy předpokládat, že název naší obce vznikl podle osobního jména, pravděpodobně to byl zeman. Lze téměř jistě předpokládat, že obec vznikla dávno před rokem 1349.

Podle kroniky byla obec Hošťalovice ve středověku vlastnicky rozdělena. Jižní část Hošťalovic náležela ke tvrzi Stoupec a severní část s návsí a tvrzištěm k Urbánkům. Podle písemných dokladů patřila tato část v roce 1349 Zdeňkovi z Urbanic. Roku 1383 držel třetinu vsi Hošťalovic Beneš z Urbanic a v roce 1407 jeho syn Mikuláš. V té době byly Hošťalovice pravděpodobně rozděleny na tři části. V roce 1419 část obce, která příslušela k tvrzi Stoupec, získal od Držka z Kratochvil Jan z Čejkovic.

Slavata z Chlumu převzal v roce 1446 odumřelou část Hošťalovic po Fraňkovi z Robčic a v roce 1478 přikoupil „dvory kmetcí" v Hošťalovicích (D. Z. 2C6) od Jíry, syna Kašparova z Nebovid, a připojil je ke svému panství v Podhořanech. O té doby byly Hošťalovice rozděleny na dvě části. Druhou část vlastnili Diviš a Jan, bratři Tuněchodští z Poběžovic a v roce 1510 ji prodali obci Chrudimské.

Roku 1541 Slavatové prodali část svého panství včetně Hošťalovic Jiříkovi Gerštorfovi z Cho1tic. Ten v roce 1548 odkoupil zbylou část obce a připojil ji k Podhořanům. Podhořanské panství pak spojil se svým panstvím v Cholticích. Další historie Hošťalovic se již odvíjí společně s obcemi Březinkou a Podhořany, viz text dále.

V kronice podhořanské je zápis, že osada Hošťalovice měla ve středověku 20 domků. Bohužel tu není uveden letopočet. Ottův slovník naučný uvádí, že v roce 1890 bylo v Hošťalovicích 29 domů a 165 obyvatel.

O tvrzi v Hošťalovicích sice neexistuje žádný písemný doklad, ale až do roku 1920 se zachovalo v zahradě domu č.p. 13 tvrziště, nepravidelný pahorek obklopený valem a příkopem. Po roce 1920 bylo při zřizování sadu tvrziště srovnané s okolním terénem a všechny stopy po něm zmizely (převzato z knihy „Hrady, zámky a tvrze ve východních Čechách", IV. díl).

Je však velmi pravděpodobné, že historie osídlení v katastru naší obce je mnohem staršího data. Podle popelnice, která byla kdysi nalezena (v kronice není, bohužel, uveden letopočet) na lukách naproti kostelu, lze soudit, že na místě dnešního kostela bylo v době předkřesťanské malé slovanské hradiště, které bylo obklopeno příkopem po celém svém obvodu. Jedná se ale pouze o předpoklad, archeologické důkazy neexistují. Nikde není zapsáno, co se s popelnicí dělo dál. Je jen škoda, že předchozí generace v důsledku svého nedostatečného vzdělání mnohokrát takovéto nenahraditelné památky ničily.

Popelnice s popelem byly rovněž nalezeny na hradišti v Kostelci u Heřmanova Městce. O tomto hradišti se původně soudilo, že patřilo do doby Přemysla Otakara II. Nálezem popelnic, kterých zde byla celá řada, se ale potvrdilo, že se jedná o staroslovanské hradiště.

Březinka

Osada Březinka se rovněž poprvé připomíná za vlády Karla IV. První známá písemná zmínka o Březince (Relig. tab I. 421.) je následující: „Jan z Podhořan (1356 - 1360) dal díl svůj v Semtěši. Březině a Skalce bratru svému Trčinovi a bratrovcům svým osiřelým Petrovi a Zvěstovi." Z tohoto zápisu je zřejmé, že Březinka existovala již v průběhu 14. století, a právem může spolu s Hošťalovicemi slavit 650 let trvání obce. Březinka je uvedena v letopisech ještě několikrát:
„Potomci Janovi sídlili stále na Podhořanech a Březové, z nichž připomíná se zejména
1380 Jan z Podhořan, syn Haškův (Janův), seděním na Březové (Ibid. I. 465).

V roce 1386 Ježek z Chlumu odkoupiv od Markvarta z Wartenberka (ze Žlebů) Podhořany a Březinku, musil nápad svůj po smrti tohoto hájiti, neboť král na Podhořanech a Březové odúmrť vyhledával, ale Diviš, strýc a poručník sirotku Ježkových, při šťastně provedl, dokázav, že Ježek vsi Podhořany a Březinku od Markvarta koupil a hotovými penězi zaplatil (D.D. 13,162. - Arch. č. III. 470)".

Od tohoto zápisu je již název Březinka ustálen. Roku 1386 (období vlády Václava IV., 1378-1419) se Březinka spolu s Podhořany dostaly do rukou rodu z Chlumu, později zvaných Slavatů, a v jejich souvislém držení byly po celých 155 let. Další zápis z 20. ledna roku 1417 (D.D. XXI., 112, rel. tab.) říká: " Mimo jiné Beneš, syn Ježkův, dostal vkladem v Podhořanech tvrz, dvůr poplužný, ves s dvory kmetcími, ves Březinku ...".

Dále se již dějiny našich obcí odvíjejí společně s historií panství podhořanského. V letech 1467-1498 byl v Podhořanech pánem Slavata z Chlumu (Tomek, Dějepis Prahy VII. 282).
V prvních letech jeho panování byl celý kraj Železných hor pustošen vojsky uherského krále Matyáše Korvína (bývalý zeť Jiřího z Poděbrad), který v roce 1468 vystoupil proti českému králi Jiřímu z Poděbrad na popud papeže Pavla II. Ten dal v roce 1466 krále Jiřího do klatby a prohlásil jej za sesazeného z českého trůnu. Když král Matyáš Korvín po pivních úspěších na Moravě táhl se svými vojsky na Kutnou Horu. byl v únoru 1469 u nedalekého Vilémova obklíčen a zajat vojsky Jiřího z Poděbrad. Král Matyáš při svém tažení do Čech hrubě pustošil. Vypálený Heřmanův Městec a mnoho dalších osad v okolí jsou toho dokladem (někteří kronikáři uvádějí v této souvislosti vypálení osady Hody).

Protože Slavata z Chlumu byl pánem velmi známým a úspěšným, převzal rod pánů z Chlumu po roce 1500 jméno Slavata jako ustálené jméno rodinné. Březinka a Podhořany zůstaly v držení Slavatů po celých 155 let, tedy až do roku 1541.

Tehdy Diviš Slavata prodal část svého panství včetně našich obcí Hošťalovic a Březinky Jiříkovi Gerštorfovi z Choltic, podkomořímu Království českého. V letopisech (D.Z. 1A 26. a 41 A 18.) je tato událost zaznamenána následovně:
„Diviš Slavata z Chlumu prodal r. 1541 po Sv. Diviši vesnice Podhořany, Březinku vsi celé, Wícemilice dolejší (Licoměřice. pozn. autorů) a Urbanice, Wícemilice hořejší a co tu má, tvrz s podacím kostelním v Hošťalovicích a Wícemilicích dolejších s platy, dědinami ornými i neornými, loukami, lesy, horami na Železných horách, potoky, rybníisy, kurmy, robotami, krčmami, s lidmi osedlými i neosedlými a z těch gruntů zběhlými se vší zvolí, což k těm všem přísluší s plným panstvím za 100 kop gr. č. Jiříkovi Gerštorfovi z Gerštorfu na Cholticích, podkomořím království českého".

Nyní několik poznámek týkajících se rodu Gerštofů.

Rytířský a později hraběcí rod Gerštofův je původem z Lužice. Z Henersdorfu (v nynějším Dolním Sasku) se Gerštofové dostali na Chrastavu v Cechách. V husitských válkách stáli proti husitům, ale Mikuláš Gerštorf byl ve Slezsku horlivým stoupencem krále Jiřího z Poděbrad. V 16. a 17. stol. byl rod Gerštorfů velice rozvětvený. Kolář ve Slovníku naučném (X. pag. 82.-84.) uvádí, že v roce 1527 se k rodinné schůzi vŽitavě dostavilo 200 členů rodu Gerštorfů.
Jiřík Gerštorf a jeho žena Kateřina jsou pohřbeni u kostela sv. Martina v Turkovicích. Před hlavním vchodem do kostela jsou jejich náhrobky s nápisy:

• Letha 1602 dokonal gest žiwot swoj a w panu zesnul urozený a stateczný rytirz pan Hendrych Gersstorf z Gersstorfu a na Podhorzanech. Tielo geho tuto odpocziwa vczekawagie blahoslaweneho z mrtwých vzkrzisseni.
• Letha 1596., paní Katerzina Bydzina manželka urozeného a stateczneho rytirze pana Hendrycha z Gerssforfa na Podhorzanech, tuto odpocziwa ....

Jejich syn Mikuláš zde panoval pouze několik let. Zemřel v roce 1608. Na náhrobku je vytesána postava mladého rytíře a na okraji je nápis:
Letha Pana 1608 v Pondieli po poledni (v den sv.) Kylyana mezi cztwrtou a patou hodinou dokonal gest ziwot swuog v Panu urozeny a stateczny rytirz Pan Mikulass Gersstorf z Gersstoríu a na Podhorzanech máge wielku sweho trzidcati sedm let a tuto odpocziwa.

Jeho potomci drželi Podhořany do roku 1624, tedy čtyři roky po bitvě na Bílé hoře. Protože se Gerštorfové zúčastnili odboje proti Habsburkům, byl jejich majetek v roce 1624 zkonfiskován. Rod Gerštorfů byl vypovězen z Čech a usadil se v Polsku.

Roku 1638 přešly Podhořany spolu s Hošťalovicemi a Březinkou na rod Vřesovců. Tehdy české země prožívaly těžké časy. Národ byl zmítán v třicetileté válce (1618 - 1648). Koncem roku 1631 pronikla do Čech saská vojska. V roce 1645 a 1648 na území Čech bojovali Švédové. Toto období patří k nejtemnějším v našich dějinách. Tehdy obyvatelstvo trpělo násilím a brutalitou armád. Vojska drancovala, vraždila a vypalovala obce i města. Tak zanikly mnohé osady v našem okolí a nebyly již více obnoveny, jako například na Heřmanoměstecku osady Zlatoušev, Mořidlice, Mrdice (odkud má naše obec v současné době vodovod), Nidčice. Někteří kronikáři uvádějí i obec Hody, majíce 6 sedláků. Na Cholticku zanikly osady Luhy u Bezděkova a Lepějovice u Valů. Tyto místní názvy se používají dodnes.

V roce 1678 přešlo panství Podhořany spolu s Hošťalovicemi a Březinkou na Petra Mikuláše    Straku z Nedabylic (D.Z. 270. P. 13), který zastával úřad nejvyššího zemského písaře v Českém království. Ten vlastnil podhořanský statek až do roku 1720. Po jeho smrti statek Podhořany přešel  na jeho dceru Josefu Antonii, která se roku 1727 provdala za Bertho1da Zárubu, svobodného pána z Hustiřan.

V Deskách zemských (D.Z. 270. P. 13) se uvádí, že v době třicetileté války zanikly fary
v Hošťalovicích a v Turkovicích a oba tyto kostely klesly na filiální. Nejdříve byly přifařeny ke Starkoči a po přenesení fary do Zbyslavi, ke Zbyslavi. Proto vrchnost rozhodla, aby se pro
poddané podhořanského panství zřídila fara. Pro výstavbu fary byly zvoleny Hošťalovice, protože zde byl dosti zachovalý kostel. Proti tomuto rozhodnutí se ale postavil první dosazený farář Jan Zizius (tj. Žilka), který chtěl mít faru v Turkovicích. Raději bydlel 12 let a 9 měsíců v domku v Podhořanech, než by se podvolil rozhodnutí vrchnosti o zřízení fary v Hošťalovicích. Za vlády Josefy Antonie na podhořanském panství byl spor o faru urovnán. Kostel v Turkovicích byl opraven a byla zde postavena i nová fara, kam byl farář Zizius v roce 1727 uveden.

Ke kostelu v Turkovicích byly v roce 1727 přifařeny obce: Hošťalovice, Březinka, Obicka (Bílý Kámen), Bukovina, Bumbálka, Holotín, Litošice (část) Podhořany, Rasovy a Licomělice (část). Turkovická fara tehdy náležela k arcibiskupství pražskému, od roku 1784 byla připojena k arcibiskupství královéhradeckému.

Roku 1742 zažilo obyvatelstvo našich obcí tažení pruského krále Fridricha II. Politická
situace v té době byla složitá. V roce 1740 vymřela dynastie Habsburků v mužské linii a trůnu se ujala arcivévodkyně Marie Terezie. V té době vyvstalo reálné nebezpečí rozpadu Habsburské monarchie. České země se staly předmětem uchvatitelských plánů říšských králů a knížat. V roce 1741 převážnou část Čech obsadila francouzsko-bavorská armáda, zatímco Slezsko a severní Morava se ocitla v rukou vojsk pruských a saských. Tato vojska pod vedením krále Fridricha II. táhla v květnu 1742 z Moravy přes Chrudim směrem na Čáslav. Podle školní kroniky pruský král Fridrich II. obědval v poli pod osadou Obickou na bílém křemencovém balvanu, kochajíce se přitom pohledem do roviny čáslavské. Za několik dnů nato došlo k rozhodující bitvě pruských a rakouských vojsk u Chotusic, kde pruská vojska rakouskou armádu porazila.

13. října roku 1781 byl císařem Josefem II. vydán toleranční patent, který vyhlásil nekatolická vyznání za povolená. Rok nato byl zřízen sbor evangelického vyznání v Semtěši, k němuž se přidali osadníci evangelického vyznání z Hošťalovic, Březinky a z panství podhořanského.

Roku 1788 koupil statek Podhořany (a s tím i Hošťalovice a Březinku) Adam Bořek Dolanský. V roce 1798 jej odkoupil hrabě Arnošt Pácha z Rájova. Ten v roce 1816 vlastním nákladem přestavěl téměř celý kostel v Turkovicích. Arnošt Pácha z Rájova zemřel roku 1823 a je pochován v rodinné hrobce v Turkovicích. Roku 1840 Podhořany koupila hraběnka Anežka Kinská, která je vlastnila do roku 1849.

Bílý Kámen

Bílý Kámen byl součástí naší obce do roku 1950. Tato osada ležela na katastru Březinky. Na Müllerově mapě Čech z roku 1722 má název Obicka. Název osady vznikl patrně z toho, že několik rodin postavilo svá obytná stavení na obci mezi Březinkou a Podhořany.