Druhá světová válka

Léta 1939-45 představují jedno z nejdramatičtějších období novodobé historie, jež hluboce poznamenalo životy několika generací. Druhá světová válka začala 1. září 1939. Na evropském kontinentu skončila 8. května 1945, Japonsko setrvalo ve válce téměř o čtyři měsíce déle, až do 2. září 1945. Do války bylo zataženo 61 států a bojovalo v ní celkem 110 milionů vojáků. Počet objetí není znám, podle odhadů zahynulo celkem asi 30 milionů lidí.

Předehrou druhé světové války byla mnichovská dohoda z 28. září 1938. V průběhu druhé Česko-slovenské republiky, která trvala od 30. září 1938 do 15. března 1939, byl zcela zlikvidován demokratický charakter státu. Protektorát Čechy a Morava, kterým byly české země začleněny do Velkoněmecké říše, byl zřízen 15. března 1939. Šest let německé okupace patří k nejtěžším obdobím českých dějin. Protektorát byl formou koloniálního zřízení. V říjnu 1939 byl zaveden přídělový systém a bylo zavedeno tzv. řízené hospodářství. To silně pocítil i venkov. Zemědělcům byly předepisovány dodávky obilí, masa, ale i jiných zemědělských produktů. Dodávky byly nemilosrdně vymáhány, konaly se domácí a hospodářské prohlídky. Zemědělci se snažili tyto dodávky neplnit nebo alespoň krátit. Na druhé straně se snažili zásobovat obyvatele z měst i přesto, že tento „černý obchod" byl považován za sabotáž a mnohdy se trestal trestem nejvyšším. I do našich obcí dojížděli lidé z okolních měst, aby zde získali potraviny.

Celé ročníky české mládeže byly od roku 1942 nasazovány na práce do Německa. Z našich obcí Hošťalovic a Březinky to byli: pan Janko Bohuslav, pan Chudomel Josef, pan Zrůst Jaroslav, paní Pecková Marie (č. p. 13), pan Huňáček Josef, pan Dolejský Josef a pan Holeček Antonín. Jestliže jsme v tomto jmenném seznamu na někoho zapomněli, hluboce se omlouváme. Jmenný seznam totálně nasazených osob z naší obce, bohužel, neexistuje.

Nacistický teror vyvrcholil obdobím stanného práva na podzim 1941 a po atentátu na Heydricha v květnu až červenci 1942, kdy se česká veřejnost denně dozvídala jména popravených. Nejbližší popravy probíhaly Na zámečku v nedalekých Pardubicích.

Přes preventivní a represivní akce německých ozbrojených složek se podařilo vybudovat v českých zemích široce založené odbojové hnutí. Zúčastnili se ho lidé nejrůznějších sociálních a věkových skupin a politických názorů. Do odboje se dostávali různými cestami a za různých okolností. Je třeba zdůraznit, že většina lidí zapojených v odboji nežila v ilegalitě, ale žila u svých rodin a vykonávala svá zaměstnání. To se týkalo i mnoha statečných lidí z našich obcí. V říjnu 1944 byla v našem kraji vysazena partyzánská skupina Mistr Jan Hus. Tato skupina působila v širokém okolí východních Čech. Na jejich zásobování jídlem se podíleli i občané z Hošťalovic a Březinky, kteří byli s partyzány v kontaktu především při práci v lese.

Bohužel, tato partyzánská skupina byla vyzrazena. Zde je nutné poznamenat, že značné úspěchy jednotek SS v boji s partyzány byly umožněny nasazením velkého množství konfidentů na různých úrovních. Celkový počet konfidentů v českých zemích se odhaduje na 80 tisíc. Dne 19. prosince 1944 gestapo obsadilo obce Licoměřice a Lipovec. V těchto obcích byli zatčeni všichni muži od 16 do 70 let, kteří byli odvezeni do koncentračního tábora v Terezíně. Zatčených v obou obcích bylo celkem 106 osob, z toho i několik žen. Osvobození v roce 1945 se nedočkalo několik desítek tamních občanů.

Mezi zatčenými byl i pan Josef Huňáček ze Březinky, který v kritický den 19. prosince 1944 nesl na opravu boty k ševci panu Bromovi do Licoměřic. Obě obce Licoměřice a Lipovec byly neprodyšně obsazeny. Do obsazených vesnic vpustilo gestapo každého, ven z vesnice už nikoliv. Pan Huňáček byl zatčen a odvezen do koncentračního tábora v Terezíně, kde zahynul.

Přítomnosti německých vojenských jednotek se nevyhnuly ani naše obce. Na jaře 1945 se v hostinci u Vacků ubytovala necelá četa příslušníků SS. Jednalo se pravděpodobně o protipartyzánskou jednotku, která operovala v okolních lesích. Partyzány se ale nepodařilo dopadnout. V té době již bylo jasné, že konec válečných hrůz je na dosah.

Prožitek druhé světové války poznamenal několik generací našich národů, pozměnil jejich myšlení a hodnotové stupnice. Zanechal v nich trauma, které pak ovlivňovalo jejich politické postoje a jednání.