Drobečková navigace

Úvod > Dějiny obce > Kostel svatého Havla

Kostel sv. Havla v Hošťalovicích

Kostel sv. Havla se poprvé připomíná společně s obcí Hošťalovice písemnou zprávou roku 1349 (Pamětní kniha Turkovice, díl 1., Hrady, zámky a tvrze v Čechách), kdy byl farním kostelem tehdy přiděleným k nově zřízenému biskupství v Litomyšli. Jak lze však soudit ze stavby samé, kostel vznikl již dříve v době rané gotiky, asi kolem roku 1300. V dostupných kronikách se v souvislosti s kostelem v Hošťalovicích uvádí kolem roku 1390 plebán Petr, který směnil své místo s Mikulášem, plebánem ve Stusyni (zaniklé osady u Ronova, z níž zůstal pouze kostel sv. Martina).

Kostel stojí na mírné vyvýšenině obklopené příkopem, který se zachoval na severní straně. Na základě někdejšího nálezu popelnice na lukách proti kostelu lze usuzovat, že na místě dnešního kostela bylo v době předkřesťanské malé slovanské Hradiště.

Kostel je památka umělecko-historicky cenná nejen kvalitou své architektury, ale také gotickými nástěnnými malbami, které však byly při opravě v roce 1903 zabíleny. Kostel je jednolodní stavba uprostřed hřbitova. Interiér: Polygonální presbytář je zaklenutý křížovou, žebrovou klenbou z doby kolem roku 1300. Zebra hruškovitého profilu vycházejí z jehlancových konzol a protínají se ve válcovém profilovaném svorníku. Presbytář přechází do lodi triumfálním obloukem. Sakristie je rovněž křížově klenutá. Gotická loď byla upravena v 19. stol. Loď je zcela hladká, plochostropá. Exteriér: Presbytář je opatřen opěrnými odstupněnými pilíři ukončenými štítkem. Východní okno je lomené, špaletované s profilovaným ostěním. Ostatní okna jsou nově upravena. V jižním boku lodi je lomený portál s ostěním.

Kostel byl postaven bez věže. Zvonice, která byla dřevěná, byla postavena nad kostelní lodí. Její hlavní nosník byl silný dubový trám. Zvony byly dva.

Větší zvon z roku 1557 o průměru 89 cm od Ondřeje Ptáčka slouží dodnes. Menší zvon bez letopočtu o průměru 69 cm, taktéž od Ondřeje Ptáčka, byl odvezen v první světové válce pro válečné účely. Na větším zvonu je v reliéfním rámečku tento nápis: „Tento zwon slyt gest ke cty a chwale bozi a swatemu mikulassi skrze mistra tomasse z hory Léta MDLVII". Na druhé straně je pod ukřižovaným Spasitelem arabskými číslicemi letopočet 1557. Na koruně je kolem dokola krásný reliéfní vlis, vždy dva kentauři, kteří proti sobě drží prázdné kartuše.

Menší zvon měl kolem koruny nápis: „Ja zwon zwonici, poté dobrzi i hrzisnici, tento zwon lit gest skrze mistra Ptaczka*. Na zwon zwueziezi pote dobrzi krzestane". Větší zvon byl  rovněž vzat v druhé světové válce pro válečné účely, byl však zachráněn a. po válce znovu slavnostně zavěšen na věž.

O hošťalovských zvonech se vypráví tato pověst: Zvony prý byly přeneseny do Turkovic a jelikož byly navzájem dobře sladěny a měly libozvučný hlas, turkovské zvony zavěsily v Hošťalovicích. Ale v noci zvony zázračnou mocí samy přešly na svá původní místa. Když je přenesli již potřetí, zvony měly naspěch, protože bylo k ránu, „U dolíku" do sebe narazily tak prudce, že až jeden turkovský zvon pukl. Od té doby prý jeden zvon v Turkovicích křápe.

Fara, zřejmě dřevěná, stávala na zahradě nynějšího č. p. 1. Cesta (nynější silnice) mezi kostelem a zahradou zde velmi pravděpodobně nebyla. Kdy a za jakých okolností fara zanikla, není známo.

*Pan Ondřej Ptáček měl kovoliteckou dílnu v Kutné Hoře. V míčovském kostele byly od něho ulity dva zvony, které tu visely do první světové války. Jeden byl zhotoven v r. 1489 a druhý v r. 1505. Je tedy zřejmé, že menší zvon v hošťalovickém kostele byl také ulit v rozmezí let 1489-1505.

Kostel sv. Havla prodělal velmi složitou historii. Mnohokrát zcela zpustl tak, že hrozil jeho zánik. Vždy se však jakoby zázrakem našli obětaví lidé, kteiým se podařilo tuto nesmírně cennou historickou památku zachránit, aby mohla dále sloužit ku slávě Boží. Tento složitý vývoj našeho chrámu Páně v průběhu dějin dále uvádíme v chronologické posloupnosti, kterou se nám podařilo zrekonstruovat z kusých zpráv uvedených v dostupných kronikách.

V roce 1680 se kostel popisuje jako nesmírně zpustlý, jehož jméno se již téměř zapomnělo. Jak je uvedeno v Dějinách Podhořanska, v roce 1720 se Petr Mikuláš Straka z Nedabylic snažil povznést kostel v Hošťalovicích opět na kostel farní. Ale pro odpor prvního duchovního, nějakého Lirice, se tak nestalo. Kostel byl přifařen k Turkovicům a byl dále používán jako veřejná kaple, v níž se odbývaly bohoslužby každou třetí neděli. Na místním hřbitově mohli být pohřbíváni pouze dospělí, děti musely být pochovávány v Turkovicích.

Za panování císaře Františka I. (1792-1835) v době finančního bankrotu Rakouské říše, který nastal po napoleonských válkách, bylo prodáno z kostela v Hošťalovicích veškeré stříbro, za nějž se utržilo 18 zl. 15 kr. Peníze byly uloženy v záložně Čáslavské a po léta se z nich čerpal úrok (pro jaké účely, však kronika neuvádí").

V první polovině 19. stol. kostel v Hošťalovicích postupně chátral. Bohoslužby se zde sloužily naposledy o posvícení r. 1845. Kostelní roucha a bohoslužebné rekvisity byly přeneseny do farního kostela do Turkovic. Hřbitovní zeď byla sesuta, vrátka na hřbitov žádná. Začalo se veřejně chodit po hrobech, a dokonce se zde pásl i dobytek. Od této doby se všichni zemřelí z obce pochovávali do Turkovic. Velmi pravděpodobně i v tomto období (kronika přesný letopočet neuvádí) byl z hošťalovického kostela přenesen do Turkovic obraz čtrnácti sv. Pomocníků, kde se dodnes nachází na postranním oltáři. Obraz nese letopočet 1736 (pravděpodobně rok obnovy).

K rozsáhlým opravám a zároveň i dostavbě hošťalovského kostela došlo až začátkem druhé poloviny 19. stol. Záchranu této starobylé a vzácné památky iniciovali především pánové František Smolík č.p. 1, Jan Němeček č.p. 5 a Josef Jareš č.p. 12. Celá příprava na opravu kostela trvala však řadu let. Oprava byla financována občany pěti obcí: Hošťalovic, Březinky, Bílého Kamene, Licomělic a Holotína.

Plán a rozpočet vypracoval pan Jan VoIeník, stavitel z Choltic, a v roce 1860 se začalo s opravou. Ukázalo se rozumné k opravovanému kostelu přistavět novou věž. Stavitel Jan VoIeník rovněž nakreslil plány a vypracoval rozpočet v částce 635 zl. včetně stavby věže. Návrh věže provedl s citem. Věž s přístavbou po obou stranách dokonale přizpůsobil stávajícímu kostelu.
Dne 24. června 1863 byl položen k nové věži základní kámen. Pamětní kniha farnosti Turkovice uvádí: "Vykopány základy a 24. června 1863 u přítomnosti mnoha lidstva byl základní kámen položen a požehnán a obecnou modlitbou posvěcen. Tento kámen jest pod prahem v hloubce 2 sáhy při vchodu do věže. Do Všech svatých věž již tak dalece stála, že se zvony opět zavěsit mohly a mimo to i hodiny na ně umístěny byly". Hodiny zakoupila obec Hošťalovice od Heřmanoměsteckých, kteří si pořizovali na kostel hodiny nové. Za tyto staré hodiny byla Heřmanovu Městci zaplacena částka 100 zl. Tyto finanční prostředlty obec získala odprodejem obecního pole panu Václavu Tetřevovi. O rok později, v roce 1864 byly věž i kostel zvenku omítnuty. Další práce na opravě kostela zastavila velká neúroda v roce 1865, kdy velkým suchem všechno zprahlo. Navíc silný vichr v prosinci 1868 shodil část kostelní střechy a stříšku nad schody na kůr. Proto musela být střecha v následujícím roce opravena.

Přestavba kostela do roku 1864 stála 700 zl. Finanční prostředky se obstarávaly nejrůznějšími způsoby. Za vybrané peníze zodpovídali pánové: Smolili, Němeček a Jareš.

Vnitřek kostela byl opraven v roce 1876. K tomuto účelu však musela být uspořádána nová sbírka. Na oltář byl pořízen obraz sv. Havla, opata z roku 1876, od mistra Müllera z Chrudimi. Obraz byl zakoupen za 33 zl. Původně byl na hlavním oltáři na dřevě malovaný obrázek. Kolem celého hřbitova byla postavena „ohrada" s vraty. Přestavěný kostel byl vysvěcen v neděli po Sv. Havlu, dne 23. října 1876. Na opraveném hošťalovském hřbitově se začalo po mnoha letech opět pohřbívat. Pivní byl na hřbitově pochován v březnu 1877 Jan Vačen, výměnkář z Hošťalovic č.p. 17.

Na všechny práce provedené od roku 1860 do roku 1876 na opravě a přestavbě kostela bylo vynaloženo celkem 1 933 zl. 65 kr. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že na přestavbu kostela významnou měrou přispěli také místní evangelíci.

Není jistě bez zajímavosti, že obce Hošťalovice, Březinka a Bílý Kámen na tuto opravu přispívaly z honitby 25 zl. ročně.

Kronika dále uvádí následující výčet přispěvatelů a dárců na opravu kostela sv. Havla v Hošťalovicích v letech 1860 až 1876:

  • císař Ferdinand V., zvaný Dobrotivý 400 zl.
  • císař František Josef 1. 300 zl.
  • kníže František Ausperg ze Zlebů 50 zl.
  • kněžna Viléma Auspergová ze Škrovádu 80 zl. a pískovcovou dlažbu
  • kníže Ferdinand Kinský z Heřmanova Městce 30 zl.
  • kněžna Kinská z Heřmanova Městce 50 zl.
  • hraběnka Kinská z Chlumce nad Cidlinou 30 zl.
  • hrabě Thun z Choltic 100 zl.
  • Alois Welz z Podhořan 58 zl.
  • František Kvěch farář ze Svinčan (dlouhodobý farář v Turkovicích) 100 zl.
  • Jan Tetřev z Čáslavi 15 zl.
  • Tomyška z Vrdů 1 zl.
  • Katz z Vrdů (žid) 25 kr.
  • Václav Tetřev z Hošťalovic dal dříví v ceně 19 zl. 40 kr.
  • Osadníci Hošťalovic, Březinky, Bílého Kamena, Holotína a Licomělic 600 zl.
  • Obec Hošťalovice hodiny 100 zl.
     
    Celkem: 1 933 zl.      65 kr.

Další dárci a podporovatelé byli:

  • Jan Čapek, notář z Čáslavi - daroval písek (měl statek v Dolních Bučících)
  • Václav Tetřev z Hošťalovic - věnoval krucifix a rodičku Boží
  • Němcovi z Hošťalovic (č. 2, 9 a 13), evangelíci, značně přispěli povozy.

Přesto i tato na první pohled bohulibá a úspěšná akce byla zkalena malichernými půtkami a nepoctivostí. Zde bude asi nejlépe nechat zaznít přímo kroniku: „Podhořanští občané slíbili pomáhati při stavbě, ale zůstalo jen při slibech. K tomu jest dodati, že sběratelé milodarů, Smolík, Němeček a Jareš, nechvalně s vyprošenými penězi a materiálem hospodařili, vyčítajíce si konečně podvody a krádeže mezi sebou, což se u soudu skončilo. Chtěli původně z přebytku zříditi fond na opravu kostela, ale pili neustále, až přebytek propili, ba i staviteli všec dosud nedoplatili. Němeček dal si také namalovati na postranní oltář obraz Sv. Jana Nepomuka od malíře pokojů Plháčka, ale potom nechtěje platiti, musel soudem k tomu býti donucen".

Od té doby byl kostel opravován ještě několikrát. V roce 1885 musela být opravena střecha, která byla pokryta šindelem. Obce Hošťalovice. Březinka, Bílý Kámen, Holotín, Licomělice se usnesly, že na tuto opravu přispějí 10% přirážkou z přímých daní, což by činilo asi něco přes 100 zl. Obce se zároveň dohodly, že na obecní náklady bude šestkrát do roka pronajímána jízda s kočárem pro duchovního, aby v chrámu Páně v Hošťalovicích sloužil bohoslužby, a to: 1. v době adventní, 2. v době postní, 3. o pouti, 4. o slavnosti Božího Těla (tzv. oltáře), 5. o posvícení, 6. o requiem v pondělí po posvícení.

Do roku 1901 šindel na střeše shnil natolik, že do kostela a na věž teklo a vál sníh. Byla obava, že celý krov shnije a spadne. A opět se mezí našimi předky našli lidé, kteří byli ochotni udělat vše pro záchranu chrámu Páně. Kronika uvádí především pány Josefa Uhlíře, hostinského z Hošťalovic č.p. 2, Josefa Pecku, domkáře z Hošťalovic č.p. 28, a Josefa Levinského, rolníka z Licomělic, kteří se o opravu střechy nejvíce zasloužili. Byl ustanoven kostelní výbor, který tvořili pánové: Josef Levinský z Licomělic, Josef Uhlíř z Hošťalovic, Josef Mojžiš ze Březinky a Jan Mojžíš z Bílého Kamene. Výbor se usnesl, že na kostel bude pořízena krytina z cementových tašek a věž bude mít střechu plechovou. Původní rozpočet, který vypracoval stavitel Skřivánek z Čáslavi, byl 2 400 Kor. Jelikož se jednalo o částku velmi vysokou, která nemohla být pokryta z obecních peněz Hošťalovic a přifařených obcí, bylo požádáno o povolení dobrovolné sbírky v okresech Čáslavském, Pardubickém a Chrudimském. Práce provedl stavitel Čech z Heřmanova Městce. Oprava byla dokončena v září 1902. Bohužel, při opravách vnitřku kostela v roce 1903 byly zabílením zničeny gotické fresky v presbytáři.

Náklady na opravu daleko překročily rozpočet. I přes značné subvence - 1000 Kor. od Náboženské matice, 800 Kor. od Zemského výboru Království Českého - a příspěvky, např. paní Klára Riedlová z Podhořan darovala 400 Kor., zůstal dluh více než 2 000 Kor. Peníze byly hlavně vypůjčeny z Občanské záložny v Heřmanově Městci na úrok 6%. Jelikož dluh stále narůstal, kostelní výbor a farní úřad v Turkovicích v roce 1906 požádaly C.K. okresní hejtmanství v Čáslavi o povolení k přirážkám k přímé dani osadníků římskokatolických v Hošťalovicích a přifařených obcích. O výši přirážky bylo rozhodnuto následovně: obec Hošťalovice 309 Kor., Březinka a Bílý Kámen 1071 Kor., Licomělice 300 Kor. a Holotín 954 Kor.

Proti tomuto rozhodnutí se ale postavil starosta Holotína, podporován téměř všemi osadníky a   podal odvolání k C.K. Místodržitelství v Praze. To však tuto žádost zamítlo.

Holotínští se tedy odvolali až k nejvyšší instanci - Správnímu soudnímu dvoru ve Vídni, který jejich rekurs v roce 1908 rovněž zamítl a rozhodl, že obec Holotín musí částku ve výši 954 Kor., včetně úroků na kostel v Hošfalovicích, zaplatit. Tak mohly být po šesti letech konečně splaceny dluhy na hošťalovském kostele. Abychom přiblížili kolorit tehdejší doby, nechť opět zazní subjektivní názor kronikáře:

„Tímto odvoláním se dali najevo Holotínští, jak jsou katolíky jen dle jména, kteří když mají něco obětovati pro krásu domu Božího, jsou skrblilo1, kteréž to jednání jim ovšem není k veliké cti! Tímto odvoláním se zaplacení dluhu asi značně oddálí. Sluší tu podotknouti, že nejen katolíci, ale i helveti rozumní, jednání Holotínských odsuzují. Doufáme však, že Velesl. C.K. Místodržitelství zamítne odpor tento a obec Holotín ku placení přinutí. Jest to smutné znamení zbožnosti náboženské mnohých katolíků naši doby!!! Dejž Pán Bůh, aby vše bylo již brzo zaplaceno, a tak mohly i jiné potřebné a nutné předměty do tohoto památného kostelíka v Hošťalovicích býti pořízeny!"

Další opravy většího rozsahu avizoval v roce 1912 turkovický pan farář Dobrušky. Nechal vypracovat odborné posudky a dokonce i rozpočet. Jestli se podařilo něco udělat, není v kronikách podchyceno. Jisté ovšem je, že běh dějin tyto plány zásadně změnil. První světová válka, která vypukla v roce 1914, nejen-že všechny opravy na dlouhý čas zastavila, ale navíc hošťalovský kostel připravila o jednu z nejcennějších památek - menší zvon z přelomu 15. a 16. století.

A tak kostel postupně chátral. V roce 1920 vichřice zcela zničila na věži plechovou báň a shodila na zem železný kříž, který se přerazil. Nová báň spolu s křížem byly dány na věž v následujícím roce. Dílo zkázy dovršila prudká větrná smršť, která se nad naším krajem přehnala 15. srpna 1922. Ta poničila střechu kostela a sebrala značně zchátralou střechu věže včetně trámů, zůstaly jen zdi!

Záchrany chrámu Páně se chopil nově zvolený starosta pan František Němec, člen církve českobratrské evangelické. Pan starosta svolal valnou hromadu všech příslušníků římskokatolické círlwe. První valná hromada vinou přifařených osadníků z Holotína ztroskotala. Pan starosta Němec se tímto nezdarem nenechal odradit a svolal druhou valnou hromadu, na kterou též přizval pana faráře Dobruského z Turkovic a velkostatkáře pana Thuna z Choltic. Abychom co nejvíce přiblížili atmosféru tehdejší doby, bude nejlépe na tomto místě opět citovat kroniku:" Při této valné hromadě, která se konala v hostinci pana Josefa Matičky ve Březince, neodvážili se ani přifařečníci z Holotína protestovati, vidouce, že Thun co největší poplatník nutnost akce podporuje, a proto na návrh starosty zvoleno komité pro opravu."

Do tohoto komité pro opravu kostela byli zvoleni pánové: František Němec, starosta, coby jednatel, Václav Miřejovský, rolník ve Březince jako pokladník, Jan Jelínek, rolník v Hošťalovicích čp. 15, Josef Jelínek, rolník v Hošťalovicích čp. 24, Josef Valenta, rolník v Bílém Kameně čp. 5, Josef Pecka, rolník v Licomělicích čp. 6, František Mareček, rolník v Licomělicích čp. 34, Josef Tomáše k, rolník v Holotíně, Leopold Thun, velkostatkář Choltice, František Malý, lesní správce ve Březince, jako zástupce patronátu. Po několika schůzích komité bylo rozhodnuto, že práce zednické a tesařské budou zadány panu Dostálovi, staviteli v Heřmanově Městci a práce klempířské na věži panu Kňákalovi, klempíři v Čáslavi. S prací se započalo ihned.

Po několika osobních inteivencích pana starosty Němce byla Obecnímu úřadu povolena sbírka v okresech Čáslav a Chrudim. Na základě osobních žádostí pana starosty o podporu na opravu kostela přispěly většími obnosy četné společnosti, především Hospodářská záložna a Spořitelna v Čáslavi a v Heřmanově Městci. Potřebné dřevo věnovala paní Klára Riedlová zPodhořan, cihly a drť věnoval velkostatkář pan Leopold Thun z Choltic. Rovněž někteří duchovní tuto akci finančně podporovali, především pak pan farář z Turkovic, pan děkan z Čáslavi a pan farář z Ronova. Na sbírkách bylo vybráno celkem 17 tis. Kč. Celkové náklady, které zahrnovaly opravu věže, obílení kostela a opravu hřbitovní zdi, činily 20 tis. Kč. Většina stavebního materiálu byla získána formou darů. Zbytek nákladů ve výši 3 tis. Kč byl uhrazen formou daňové přirážky katolických osadníků Hošťalovic a přifařených obcí. Bohoslužby v hošťalovském chrámu Páně se konaly pouze několikrát do roka (většinou o pouti a o posvíceni") a při pohřbech.

Po dalších 35 let, bohužel, nedošlo již k další významné opravě kostela. V první polovině 50. let je kostel popisován jako zcela zpustlý.

Zásadní zlom nastal příchodem pana faráře Josefa ŽemIičky do lipoltické farnosti. V roce 1957 byla v našich obcích uspořádána sbírka na opravu kostela. Zcela zpustlý interiér byl postupně renovován. Byly zhotoveny elektrické rozvody a osvětlení. Byl zprovozněn kůr a celý kostel byl vymalován. Byl pořízen postranní oltář, křížová cesta a harmonium. V následujících letech byla na věž pořízena nová plechová střecha. V kostele sv. Havla se začaly opět sloužit pravidelné bohoslužby, a to každou poslední neděli v měsíci. Tento trend pokračoval i po příchodu pana faráře Otto Šrůtka do lipoltické farnosti. V letech 1963 - 64 byla zhotovena fasáda kostela a věže. V dalších letech byla přeložena cementová krytina kostela. Za působení pana faráře Ladislava Sidáka byla v roce 1971 provedena generální oprava plechové střechy věže. V kostele byly stále slouženy pravidelné bohoslužby.

Je třeba zdůraznit, že většina prací byla tehdy provedena svépomocí a samozřejmě zdarma. Pomáhala velká část občanů našich obcí, bez rozdílu náboženského vyznání. Zdá se být až paradoxem, že k obnovení téměř zpustlého kostela, a s tím i do značné míry duchovního života v našich obcích, došlo právě v období nejsilnějšího novodobého náboženského útlaku v naší zemi. To do značné míry vypovídá o postojích a morálních vlastnostech občanů našich obcí.

Nejrozsáhlejší generální oprava kostela v tomto století (a jedna z největších oprav v historii vůbec) byla provedena vletech 1991-96. Opravu inicioval Obecní úřad v Hošťalovicích ve spolupráci s panem děkanem Otto Šrůtkem, administrátorem ze Zdechovic. V letech 1991-92 byla provedena oprava vnějšku kostela. Byla opravena fasáda celého kostela. Opravu provedla stavební firma pana R. Kmocha z Pardubic. Celkové náklady na tuto opravu činily 160 tis. Kč a byly plně hrazeny formou státního příspěvku Okresním úřadem v Chrudimi.

V roce 1993 byly provedeny úpravy vnitřních prostor. Byla opravena omítka, malba, opraveny a natřeny lavice. Byl zhotoven nový podstavec pod postranní mariánský oltář, nové postranní vchodové dveře a nové schody na zvonici. Byla provedena celková oprava elektroinstalace.
Dne 14. listopadu 1993 byl kostel sv. Havla znovu vysvěcen královéhradeckým sídelním biskupem Karlem Otčenáškem. Slavná mše sv. byla sloužena za ty, kteří kostel sv. Havla budovali, opravovali a jakýmikoliv dary přispívali, a za živé i zemřelé obyvatele našich obcí. Této slavnosti se také zúčastnil předseda ústavně-právního výboru parlamentu ČR pan JUDr. Miroslav Výborný, který při mši sv. četl první čtení ze Starého Zákona.

Po skončení této slavnosti pan biskup přijal pozvání do kulturního zařízení na společný oběd a neformální besedu s občany našich obcí.

Návštěva pana biskupa Karla Otčenáška patří mezi nejvýznamnější události v dějinách Hošťalovic a Březinky. Je to vůbec poprvé, co biskup naše obce navštívil. Význam této návštěvy podtrhuje ještě fakt, že pan biskup Karel Otčenášek je uznávanou osobností evropského formátu a neohroženým bojovníkem za lidská práva z doby totality. Za tyto postoje obdržel nejvyšší státní vyznamenání.

Další etapa oprav, kterou opět zajišťoval Obecní úřad v Hošťalovicích ve spolupráci s panem děkanem Otto Srůtkem, se uskutečnila v roce 1996. V rámci těchto oprav byla kompletně vyměněna tašková krytina na kostele a kolem celého kostela byly dány nové měděné žlaby. Současně byl půdní prostor pokiyt novými prkny. Kromě toho byla opravena celá hřbitovní zeď. Celkové náklady na tuto akci činily 372 tis. Kč. Státní příspěvek ve výši 330 tis. Kč poskytl Okresní úřad v Chrudimi.

Bohužel, v roce 1993 došlo k barbarskému činu - k vloupání do kostela a krádeži šesti soch. Pachatel nebyl doposud zjištěn. Přesto stále doufáme, že se podaří pachatele tohoto zločinu dopadnout, po zásluze potrestat a ukradené sochy vrátit.

A jaká je dnešní podoba interiéru kostela sv. Havla v Hošťalovicích?

Hlavní oltář tvoří dřevo, hnědá polychromie, a zděná menza. Na ní je umístěn pseudobarokní svatostánek se zlacenými festony. Za menzou je retabulum. To je tvořeno široce řezaným obdélníkovým rámem s akantovým a pískovým motivem, který dosahuje klenby. Sochy po stranách, dva putti bíle polychromované a dva andělé - hnědá polychromie, byly v roce 1993 ukradeny. Uprostřed je obraz svatého Havla, olej na plátně z roku 1886 od mistra F. Müllera z Chrudimi. Světec je oděn v biskupském rouchu zlaté barvy, v ruce drží berlu a kachnu. V pozadí je krajina. Nad svatostánkem je dřevěný kříž na podstavci, který je dokladem místní řezbářské dílny před rokem 1 700. Věčná lampa je závěsná, poniklovaná, ve tvaru srdce.
Na vedlejším oltáři je na menze kříž,  dole ve vitríně je dřevěný kříž. Na jeho podstavci je znak víry, naděje a lásky. Nad svatostánkem ve vitríně je socha Panny Marie s Ježíškem. Po stranách jsou dva andělé, hnědá polychromie. Obrazy křížové cesty a sochy jsou z 18. stol., ostatní zařízeni z 19. století.

Na závěr uvádíme jmenný seznam kněží, kteří v tomto století hošťalovský kostel sv. Havla spravovali a sloužili zde ku slávě Boží:

p. Kracík Václav - farář v Turkovicích
p. Dobruský - farář v Turkovicích
p. Golga Josef - farář v Turkovicích
p. Beneš František - farář v Lipolticích
p. Tichý Emil - farář v Lipolticích
p. Saidel Eduard - administrátor v Lipolticích
p. Žemlička Josef - administrátor v Lipolticích
p. Šrůtek Otto - administrátor v Lipolticích
p. Šidák Ladislav - administrátor v Lipolticích
p. Vacek Václav - administrátor v Lipolticích
p. Šrůtek Otto, děkan - administrátor ve Zdechovicích

 

20. 11. Nikola

Zítra: Albert

Březinka

Křížek

Návštěvnost stránek

097359