Historie obce v období let 1848 - 1918

Revoluční vlna procházející roku 1848 západní a střední Evropou se nevyhnula ani rakouskému císařství. V březnu 1848 vypuklo ve Vídni povstání. Studenti spolu s měšťany především požadovali odstoupení knížete Metternicha ztělesňujícího starý režim. V čele povstání v Čechách stál Josef Václav Frič. Režim neschopný bránit ani vlastní existenci se bez odporu zhroutil. Dvorní úřady se změnily na ministerstva moderního typu. Byl vytvořen nový volební zákon do dvoukomorového říšského sněmu. Zákonem císaře Ferdinanda V. (zvaného Dobrotivý) v září 1848 byly zrušeny poslední stopy roboty a poddanství.

O těchto revolučních změnách píše kronikář ve školní kronice následovně: „Od této doby někdejší sedlák nevolný stal se svobodným rolníkem a pánem svých pozemků, rovně oprávněným občanem státním jeho stav šlechtický, kněžský a městský. Rok 1848 rozvolnil veškeré poměry společenské a právní. Uvolněný sedlák s ostýchavostí uvítal pivní vánek svobody, udiveně pohlížel na nastalé změny".

Vývoj událostí se dosti radikálně změnil již v prosinci 1848, kdy císař Ferdinand V. abdikoval ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. To byl i konec revoluce.

A jak do tohoto období zapadá historie podhořanského panství a s tím i našich obcí? V roce 1849 statek v Podbořanech koupili Antonín a Kateřina Županských a ti jej roku 1859 prodali Aloisů Welzovi. Povinnosti poddaných vůči statku však již neexistovaly. Naposledy podhořanské panství, a s tím i lesy a některé polnosti v Hošťalovicích a ve Březince, patřily Waldemaru a Erice Riedlovým.

V šedesátých letech minulého století se stále stupňovalo napětí mezi Rakouskem a Pruskem. To vyústilo v roce 1866 ve válečné tažení pruských vojsk do zemí Německého spolku a posléze i do Čech. Rozhodující bitva se odehrála v témže roce u Hradce Králové, kde rakouská vojska utrpěla drtivou porážku. Tato válka přinesla obyvatelstvu v širokém okolí mnoho útrap. Prusové zde bezohledně rekvírovali a zavlekli mezi obyvatelstvo ničivou epidemii cholery. Pruská vojska pronikla až do našich obcí. O tom se opět zmiňuje kronika školní:
„Po vítězné bitvě u Hradce Králové přivalili se do osad našich Prušáci a z bílého balvanu pod Bílým Kamenem na památku události z roku 1752 kusy si uschovali".

Lze bez nadsázky říci, že za vlády Františka Josefa I. český národ prožíval svůj „zlatý věk". Řadový občan užíval taková práva jako nikdy před tím. Tehdy byly položeny základy našeho technického a hospodářského rozvoje. Obce a města byly propojovány silnicemi. Velký důraz byl kladen na vzdělání. Byly přijaty svobodomyslné školské zákony, byla ustanovena povinná osmiletá školní docházka, byl zrušen církevní dohled nad školami a zřizovaly se venkovské školy. S tím i úzce souvisí zřízení a stavba školy ve Březince, která byla dokončena v roce 1898 (viz kap. Škola). Další významnou akcí počátku století byla stavba silnic (viz. Stručná geografie našich obcí).